Historie kapely

Myšlenka Kamaráda Krtečka se zrodila v létě roku 2002 v hlavách Patníka, Čezáka a Medvěda, kteří chtěli hrát v sestavě Patník-kytara, Čezák-baskytara a Medvěd-Bicí, přičemž ani jeden z nich neuměl hrát na nástroj, na který chtěl. Po tomto teoretickém období se Kamarád Krteček uložil k zimnímu, letnímu, zimnímu, letnímu, zimnímu a opět letnímu spánku. Prostou matematikou dojdeme k tomu, že se Krteček vyhrabal na povrch až na podzim roku 2005, a to v dosti změněné sestavě: Čezák-baskytara, Tomáš-elektrická kytara, Adam-bicí a Polly-zpěv. Tím započalo druhé teoretické období kapely, doplněné frenetickou fyzickou činností (vyřezávání paliček, rozmotávání a ladění strun…). Toto období trvalo až do začátku roku 2006, kdy kapelu jaksi plynule opustil postpresleyovský tenor Polly a na jeho místo nastoupily dva nové hlasy, Zuzan a Vláďa, kteří se připojili k našemu teoretizování. Tato nenadálá přítomnost umělců v kapele vyvolala potřebu nějaké skutečné konstruktivní činnosti. Těmto kacířským pohnutkám se však až do léta 2006 tvrdé jádro kapely úspěšně bránilo. Po nutném a nadšeně očekávaném letním spánku, zpočátku podzimu 2006, přišla poslední rána, a to ve chvíli, kdy jsme z našeho dosavadního dveřníka Medvěda udělali kytaristu. Tím se umělecká úroveň kapely radikálně zvýšila a našemu poklidnému a zdraví prospěšnému teoretizování byl definitivní konec.

Pro ty, kteří to stále ještě nepochopili, tak ano, je to skutečně tak, že od onoho osudného léta 2002 až do podzimu 2006 se dělo skutečně uplný kulový a kapela prakticky nefungovala.

S příchodem Medvěda, kterýžto je nutné doplnit nějakou frází typu „Uroboros se zakousl do svého ocasu“, nebo „návrat ztraceného syna“, se ale věci začaly hýbat. V této, téměř již finální podobě (Čezák-basa, Adam-bicí, Tomáš-elektrická kytara, Medvěd-akustická kytara, Zuzan a Vláďa-zpěvy) jsme se zavřeli do zkušebny a začli pracovat na nových… dobře, vůbec nějakých písních. Toto naše snažení přineslo své plody a my jsme byli schopni již na konci prosince téhož roku „odehrát“ náš první koncert. Po tomto debaklu jsme se rozhodli naše „nástroje“ rituálně spálit, leč míra společenské unavenosti, kterou jsme v pozdějších fázích taneční zábavy toho večera všichni disponovali, nám v tomto našem snažení zabránila. A tak se stalo, že jsme se v lednu 2007, plni optimismu a elánu (to proto, že nikdo z nás si díky milosrdnému působení alkoholu nepamatoval jakoukoli událost několik týdnů zpět) opět sešli a to ne proto, abychom dokonali dílo zkázy jednorázově, ale proto, abychom se pustili do mnohem sofistikovanější a déle trvající formy destrukce, a to prostřednictvím naší „hudby“, jejíž zhoubný vliv jsme počali šířit prostřednictvím všemožných pražských klubů. V dubnu 2007 nás opustil Vláďa a tím byla zformována doposud fungující a tedy ta nejvíc moc nejaktuálnější sestava Kamaráda Krtečka. Vlivem této události se ovšem zbytek kapely musel začít učit (a pamatovat si) texty. I přes tyto téměř nepřekonatelné potíže jsme pokračovali v našem ničitelském snažení až do tradiční letní pauzy. Na podzim jsme se zas sešli a pustili se do tvrdé práce. A vězte, že jestli to takhle půjde dál ještě aspoň dvacet let, tak možná jednou přijde i den, kdy budeme umět hrát…
Aktualizováno Pondělí, 27 Říjen 2008 18:40